Tohle ponaučení ke mně připlulo v létě na dovolené s rodinou. Je vtipné, jak vhledy mohou do života proudit nejen skrze kdovíjaké těžké lekce, ale i v lehkosti, pokud se tomu otevřeme.
To si takhle cestou lesem na večeři sbíráme do pusy ostružiny. Moc jich letos nebylo, měli jsme docela deštivo…
Pro nějaký ten úlovek jsem se musela docela dost sehnout. V tomhle předklonu a natahování pokračuju po naší trase, abych něco získala. Jak tak „dobývám“ plody lesa, najednou se podívám nahoru a tam mi nad hlavou visí trsy obalené ovocem. Jsou mnohem větší než ty ze zdola a sladší a jdou trhat tak lehce. Ani to celé nemůžeme „spást“.
Ohlednu se zpátky a vidím, že od určitého místa se ostružiny vyplazily i nahoru, ale já v překlonu jsem to neviděla.
A v tom mi proběhne hlavou: je to jako v životě…často sbíráme tu a tam v potu tváře nějaké „plody“ a přitom kdybysme se podívaly vzhůru, mohlo by to být lehčí, sladší a mohlo by toho být víc. Prostě hojnost.
A hned jsem si myslela: Kde všude ve svém životě se pachtím, místo abych s lehkostí sbírala?
My jsme ze zkušenosti naučení hledat při zemi a věříme, že takhle to „musí“ být.
A tak moji milí, dnes vzhlédněte k nebesům a zeptejte se:
👉Kde/ jak mohu snadněji, zábavněji a lehčeji dostat to, po čem se tak zbytečně složitě pachtím?
Dovolte odpovědi přijít a mějte oči otevřené.
S láskou Linda