Podnikáním k sebelásce

Jsem maminka. Jsem žena. Jsem manželka. Jsem podnikatelka. Cesta k tomu všemu pro mě, ale nebyla rovná ani lehká a o tom je můj dnešní příběh. Když jsem se vdávala, lítala jsem si na obláčku radosti štěstí a lásky. O to tvrdší byl dopad na zem. Plán byl přece jasný. Svatba, práce snů, dům, dítě.

Tak svatba bylo to jediné co mi v tu chvíli vyšlo. 

Náš vysněný dům jsme sice koupili, ale potřeboval tak rozsáhlé rekonstrukce, že byl neobyvatelný a my jsme byli přinuceni přestěhovat se k mé sestře a její rodině. Podnikání zkrachovalo a musela jsem ze dne na den nastoupit do továrny, kde jsem ve špíně a prachu doslova a do písmene umírala za živa na třísměnném provozu.

Vysvobození jsem viděla v těhotenství

… a jak už mnohé z vás tuší, čím více se tlačí, tím méně to jde. Teď už vím, že dítě nemůže přijít proto, aby mně vysvobodilo, ale tenkrát nebyl nikdo kdo by mi to řekl. A i kdyby se našel, nedokázala bych to v té chvíli pochopit.

Roztočil se kolotoč ponižujících vyšetření, zákroků, snah, zklamání, pláče, bolesti a strachu, ze kterého pro mně v tu chvíli bylo nemožné vystoupit. Trvalo to dlouhých pět let, než se mi, zcela přirozeně podařilo otěhotnět. 

Úplně jsem zapomněla na sebe

Dlouhé roky jsem se tak moc snažila otěhotnět a všechny mé myšlenky a prosby  směřovaly jen k tomu jednomu jedinému bodu, že jsem úplně zapomněla na sebe. Na svá přání. Na své pocity, touhy, odpočinek. Potlačila jsem samu sebe, odstavila se na druhou kolej. Nedovolila si žít, radovat. A zlobila se. Na život, na manžela, na Boha, na sebe.

Těhotenství nebylo lehké, tělo si vybíralo svou daň. Část jsem proležela v nemocnici, plná strachů a nejistot. Mé tělo se bouřilo, za všechny ty hormonální léčby, za všechen ten stres a tlak. Přesto jsem byla šťastná. Moc šťastná a vděčná. Někdy v tu dobu mi má milovaná dcera začínala otevírat všechnu tu bolest a lásku, kterou jsem v sobě za ty dlouhé roky uzavřela. A dělá to dodnes. A já se učím.

Pomáhá jí v tom její mladší bratr. 

Jednou mi jeden léčitel řekl, že můj syn bude velkým učitelem. O jak jsem byla naivní, když jsem si představovala malého guru, který se mi narodí proto, aby mně učil.

Můj syn mě učí, ale světe div se, naprosto jinak, než jsem si představovala.

Je to horolezec, žádná výška mu není dost vysoká a ještě dříve než se naučil chodit zdolal s naprostou lehkostí všechen nábytek v době. Je to kaskadér a rychlost mu dává křídla. Učí mně obrovské trpělivosti, zbavuje mě strachu. Otevírá mě důvěře v život, v něho. V to, že on to zvládne. Naučila jsem se mu věřit, nezatáhla ho do svých strachů. Dovolila jsem mu být tím, kým potřebuje být a jen jsem přihlížela. A učila se.

Všechno čím jsem si prošla má nějaký větší smysl.

Tak jsme si celkem spokojeně žili. Obyčejný, normální, jednotvárný a trochu nudný život až do chvíle kdy jsem brnkla o seberozvojové kurzy jedné úžasné, inspirující ženy. Mentorky s velkým M. Vyslyšela jsem tiché volání mé duše, že chce víc. Že tohle ještě není všechno co můžu světu dát. Že všechno čím jsem si prošla má nějaký větší smysl. 

Ve chvíli kdy jsem se přihlásila neměla jsem nejmenší tušení kam až mně tento krok dovede.

Cesta skrze sebelásku k mému podnikání.

Den za dnem jsem vystupovala z komfortní zóny, den za dnem se bortila, abych se znovu mohla poskládat. Jednu slupku po druhé odhazovala a hledala kdo jsem a co ze mě za ty roky zbylo. Bylo třeba zpracovat všechny strachy a limity, které jsem si z dřívějších zdánlivých neúspěchů nesla.

Dovolit si hojnost a prosperitu. Bylo třeba kouknout se pravdě do očí, shodit všechny masky, jít s kůží na trh. Přestat se hodnotit a srovnávat. Zbavit se snahy po dokonalosti, přijmout se i ve své nedokonalosti. Otevírat se podpoře. Důvěřovat. Toužit. 

A učit se a učit se a učit se.

Až do bodu, kdy jsem zjistila, že chci  nechat vše jen tak plynout. Ne sedět a čekat, že se vše uděje samo. Dovolit si nechat protékat  svůj život a své dary skrze mne a můj život. Dnes můžu říct, že jsem online podnikatelka. A jsem na to neskutečně hrdá. 

S láskou a vděčností přijímám to nejlepší od života.

Věnuji se svým krásným projektům pro maminky. Rostu. Jsem připravená je vést na jejich cestě sebepoznání. Jsem připravená předat jim vše co jsem se sama naučila tak, aby jejich životy byly v souladu s přáním jejich duší. Aby využily svůj potenciál a věděly, že ony také můžou. 

Ano i Ty můžeš, když můžu já, proč bys nemohla Ty? 

Bude mi ctí Tě vést – Probuzené mámy, O Lásce a dětech