Žít své poslání

Dnes jsem vyzpovídala Lucku Harnošovou na téma poslání a peníze. Přepis toho hovoru najdeš níže, ale pokud máš raději video, záznam běží na youtubu.

Lucku už asi znáš, ale kdyby ne, tak se nám úvodem představí.

Představení hostky Lucie Harnošové

Jsem máma dvou dospívajících dcer, díky tomu jsem napsala Deník pro mámy a dcery – knihu. Věnuji se projektu Alchymie ženy, ve kterém ukazuji ženám tři hlavní oblasti: sexualitu, sebelásku a seberealizaci, které když uchopíme a uzdravíme, můžeme žít spokojený život.

Vnímám to jako zásadní krok v dnešní době – stoupat si do své síly, být si vědomé samy sebe a teprve z pocitu vnitřního klidu se pak rozhodovat, chodit do vnějších interakcí a vzájemně se podporovat. A právě pod seberealizaci spadá i naše dnešní téma poslání.

Linda: Zabývám se hojností a tím, jak pracujeme se svým mindsetem v podnikání. V mé komunitě vyvstávají často otázky na toto téma a já mám obrovskou radost, že se tě dnes za všechny můžu zeptat na některé z nich.

Luci, jak souvisí poslání a peníze? Můžu žít své poslání, když tím nevydělávám? A když vydělávám a baví mě to, znamená to tedy, že je to moje poslání?

Lucie: Krásná otázka, pochopitelně, když se věnuješ tématu peněz a hojnosti. Já tam vidím tu propojenost. Neznamená to samozřejmě, že by všichni žili podle stejné šablony : tj. své najdu dary -žiju své poslání skrze projekt a podnikání. Může to tak být, ale každý z nás může své poslání zažívat jinak, někdo skrze práci, spolupráci, jiný fungovat na volné noze nebo být součástí většího celku apod. Těch variant je hodně.

V té hojnosti se to rozhodně projevuje v tom, že jakmile znám poslání – znám své dary, co mě baví, mám něco, co můžu světu dát a být za to velmi dobře zaplacená. Přináším sebe, svou existenci a jsem v tom otevřená. To vyžaduje riskantní kroky, může mě to i zastavovat, protože otevřít se světu s sebou nese riziko zranitelnosti.

Pokud mám „jenom“ hojnost, vydělávám, ale nebaví mě to, nebude to dlouhodobě fungovat. Když postrádám smysl, naplnění, ani ty peníze mi v tom klid nedají. Dřív nebo později nechuť převáží, přijde třeba vyhoření. Dochází mi síly. Stačí, když se zamyslíme nad tím, jak velký kus našeho života trávíme prací. Rozhodujeme se, čemu věnujeme svůj čas. Kolik tomu chceme dát. Přehodnocujeme. Určitě jsou případy, kdy jsem skvěle zaplacená za něco, co mi přirozeně jde, aniž bych dřela. Dělám ve flow. A je na mně, jak si to rozvrhnu.

Ale jsou i činnosti, které mě sice naplňují už během toho procesu tvorby, ale na fyzický výsledek / peníze si sáhnu až za delší dobu (např. zdlouhavý proces psaní a vydání knihy). Ale dřív, či později se tam hojnost dostaví, protože to chci ze sebe dávat.

Linda: Mně to dává smysl. Kdybych to shrnula: postavím se sama za sebe, postavím se za svou službu, kurz, nebo i když pracuji pod organizací, žiju své poslání a plynou mi peníze. Můžu mít peníze i beze smyslu a vidím to kolem sebe, že často ženy dlouhá léta dělají něco, co s nimi není v souladu. Ale je lepší mít peníze i smysl propojené.

A ty jsi se krásně navedla na další otázku:

Když žiju svoje poslání, budu mít automaticky peníze versus Já žiju svoje poslání, ale nemám z toho peníze…

Lucie: Takhle to může být taky. Je to proces – žádný hotový stav. My jsme zvyklí používat hodně podstatná jména, ale ona by tam měla být akce – sloveso, proto ráda píšu „žít své poslání“. Dary se klubou postupně. Je to cesta, kdy se postupně rozbalujeme, jako se otvírá květina. Všechno si teprve ladíme. Jakou formu svému poslání dáme právě v této životní etapě. Jinak si to nastavíme, když máme malé děti a jinak to bude mít zralá žena, která už malé děti nemá, a naopak má prostor tvořit neomezeně, kdykoliv se jí zachce.

Formu poslání si hledáme a měníme ji a všechno to úzce souvisí s tím, jak jsem za to zaplacená. V těch počátcích se může stát, že ještě hojnost neproudí pravidelně. Třeba se potvrdí, že jdeme správným směrem nečekaným přísunem peněz a nás to posílí, upevní se naše sebedůvěra. A pak přijde první překážka, příjem se nezopakuje, přijdou otázky, pochyby: mám vytrvat nebo se raději vrátit do zaměstnání? Já vždycky doporučuju vydržet a ptát se sama sebe, kde si ještě blokuju hojnost, kde se ještě schovávám, kde si nechávám zadní vrátka, kde ještě nejsem úplně otevřená, v té plné síle svých darů a možností? Případně, jestli nejsem třeba moc rozkročená ve svých aktivitách.

Rozhodně říkám ano, můžu se svým posláním živit skvěle. Znám obrovské množství žen, které to žijí. Uvedu příklad jedné konkrétní ženy v mém okolí, během prvního roku už byla dobře zaplacená, ale ten směr se pak ještě vyvinul trochu jinak a stala se během krátké doby plátkyní DPH.

Linda: Krátce doplním, když tedy mám už svoje poslání, to ještě neznamená, že mám i byznysové strategie. Nebo to přijde spolu s tím?

Lucie: (směje se) Nepřijde, to se učím. Možná to někdo v sobě má, přirozeně, ale to se tak rychle vyvíjí, mění, že jde spíš o to vzít a uchopit, co funkčního už tu existuje. Zase je to ten kontinuální proces. My můžeme mít pocit, že si toho musíme ještě spoustu dostudovat, naučit se, získat ještě toto osvědčení a tento certifikát, ale zároveň to nemusí být brzda. Mně taky láká spousta věcí a když třeba sdílím na sítích, jako jsem zmínila nedávno, že jsem v ročním kurzu psaní textů, tak mi ženy psaly, proč se učím, když už píšu knížky, proč jsem tam chodila, „Co se ještě učíš?“…, ale já se ráda učím a mám motivaci se zlepšit v psaní. I pracovat s hojností se můžeme učit za pochodu. To je o tom, že se někam posouváme, baví nás to a když se ohlédneme, máme z toho pokroku dobrý pocit. Pořád mějme na mysli, že jde o celým životem se linoucí proces (sloveso : )).

Něco se má zkrátka zrealizovat skrze mě, je to moje poslání, i kdyby to třeba začalo jako služba zadarmo. Lucie Harnošová

Linda: Ty vždycky už nějak načteš další otázku…

Vyjeví se mi poslání najednou, jako WAU nebo postupně?

Lucie: To WAU tam samozřejmě může být v podobě toku příležitostí nebo nějakého silného AHA momentu, který nás úplně dojímá a dává nám to zase sílu do těch chvil, kdy se objevují nějaké překážky a já neznám nikoho, kdy by je na své cestě neměl. Je to přirozený průběh. Různé pochybnosti a strachy. A ty wau chvíle nás v nich posilují.

Linda: Souhlasím s tím. To wau si ale nemůžeme vynutit, to se prostě stane.  Znám ženy ze skupiny, které absolvovaly nějaký kurz/víkend, kde bylo tématem hledání poslání a setkaly se s tím, že někdo odtamtud odjížděl a už měl jasno a ony třeba ne. A myslely si hned, že je s nimi něco špatně atp.

Lucie: Jsem ráda, že jsi to doplnila. Každá to máme jinak. Když se srovnáváme, máme z toho špatný pocit, zase se zmenšujeme, můžeme zažívat pocity méněcennosti…

Je důležité vědět, že to v tom poli možností je i pro mě. Připustit si to, otevřít se tomu. Můžu se ptát, co se z toho mám naučit, posunout se o malý krůček, který zatím ještě nemá hmatatelné výsledky. Každá jsme jiná a máme svou jedinečnou cestu. Někdo si to téma potřebuje integrovat pomalu, postupně, zabydlovat se v něm a někomu to sviští…

Linda: Souhlas. Není to o tom víc/míň, jen jinak.

Já tu mám ještě poslední (praktickou) otázku:

Je to vůbec praktické zabývat se posláním?

V mém poli se to objevuje (v mojí rodině), při volbě studia, povolání, že se preferuje spíš praktičnost. Vysvětli někomu pragmatickému ty neuchopitelné pojmy vize, poslání.

Lucie: Super otázka. Můj jazyk je v tomto hodně intuitivní, ale i když to popisuji abstraktně, následují v kurzu Alchymie poslání praktické kroky, ve kterých se utuží ta cesta praktická. Jasné věci, úkoly, které si můžeš splnit, odfajfkovat, změřit výsledky. Já mám samozřejmě taky ráda, když jsou vidět výsledky. Se smíchem, rozhodně ANO.

Existují ukazatele. Můžu se podívat na to, jaké mám každodenní reálné pocity, jak funguju, jak se cítím v neděli odpoledne, jestli už jsem v napětí z nadcházejícího pracovního týdne, jestli mě většina činností baví nebo otravuje. Jestli jsem ve flow, v energii, nebo apatická.

A o tom je taky poslání. Jestli ty činnosti, které vykonávám mě baví, jestli se cítím spokojená, jak je mi se sebou a ve vztazích s lidmi okolo.

Linda: Mně teda přijde hodně praktické navnímávat, jak se cítím. I já jsem kdysi zažila zaměstnání, které jsem nerada dělala, sice jen krátkou dobu a bylo pro mě rozhodující, že se takto nemusím cítit. Zjištění na té denní úrovni. A hodně se to promítá i do toho, jak mluvíme k dětem, co jim předáváme. Jaké máme vztahy.

Lucie: A vidíme to i na té fyzické úrovni – krásně třeba na příkladu cestování. Kdy dovolená už přestává být dovolenou, není to únik (jednou za rok na 14 dnů), ale vím, že když tam mám to poslání a hluboký klid, nezaplňuji tím jen nějakou „hladovou díru“, užívám si i ten návrat domů, protože se těším, že se zase budu věnovat tomu, co mě baví, v čem vidím smysl. (Co bych případně dělala i zadarmo).

Linda: Já jsem dnes zaplacená za to, čemu bych se věnovala tak jako tak. Trávila bych tím čas, protože mě to zajímá, je to moje téma. A teď si ještě investici do vzdělání můžu strhnout z DPH, jupí.

Co bys vzkázala ženám, které se bojí, že ještě nejsou dost…?

…že ještě nemůžou vyrukovat se svými dary, nebo mají pocit, že na trhu pro ně není místo?

Lucie: Jako je jen jedna Linda Berger. I kdyby tu bylo sto dalších kouček hojnosti, každá do toho dává sebe, svou jedinečnou esenci. Takže strach z toho, že už není na trhu pro mě místo, není na místě. A platí to i pro vás ženy, které se bojíte, protože ve vašem oboru už pracuje mnoho „ potenciálních konkurentek“.

Najít poslání a mít i výsledky ve hmotě – i v tom vás může webinář krásně nakopnout.

Můžete tam najít otázky, které vám pomohou se rozvinout do plného květu. Udělat si praktická cvičení. Získat cenné úhly pohledu, které pomohou se zas posunout dál.

Linda: Lucko, děkuju za rozhovor a pojďme žít své poslání!