Ohlédnutí za rokem 2017

Takhle to začalo

Budoucí události vrhají svůj stín

… a nebylo tomu jinak ani s mým rokem 2017.

Asi tak dvě hodiny po půlnoci začala nezadržitelně zvracet moje malá dcerka. Jelikož to bylo překvapení i pro ní, pozvracela proudem celou postel. To to začíná, pomyslela jsem si.  V duchu blinkání a převlékaní postele jsme probděly celou noc.

Během dne se to moc nezlepšilo, jí bylo zle a já byla z nespaní hodně unavená. Ponorce unikl jen manžel, ten se šel projít. Já neměla enrgii obcházet blok jako pejsek a „venčit se“. Jak na Nový rok, tak po celý rok se mi honilo hlavou, jak špatná mantra. Raději jsem ten pocit v nadcházejích dnech pěkně někam zadupala a zapomněla na to.

Únor

V posledním roce se mi vracela sice banální, ale nepříjemná fyzická obtíž. Jelikož vím, že chronické věci, mívají většinou duševní podext, rozhodla jsem se na to nasadit EFT. Sama ťukám tak 10 min, znáte to? Prostě dlouho žádný výsledek. Jednoho večera jsem si řekla, že budu ťukat intenzivně a tak dlouho dokud to nerozkóduju. Pozitivní věc je, že jsem na to přišla. Druhou stranou mince bylo, že jsem vůbec nebyla připravena na intenzitu zranění, které jsem si v sobě odbyla, jako „už to je v pohodě“. A také na poznání, kde a jak překračuju svoje hranice.

Myslela jsem, že si popláču a jedeme dál, ale pocit byl hodně intenzivní. Byla jsem jak v mlhách a připadala jsem si na hranici nefunkčnosti. Věděla jsem, že si musím promluvit se svým mužem, protože hodně z toho bylo o našem vztahu.  Řekla jsem mu tedy, na co jsem přišla. Mně se hned ulevilo a začala se samovolně léčit. Jemu se přitížilo, šel do obrany  a naopak se cítil zraněný on. Trvalo cca půl roku než jsme to zpracovali v něco fakt pozitivního.

Léto plné omylů

V létě jsme měli takové zvláštní situace, ne jednu, ale celou řadu. Pár NEJ vám prozradím. Nakonec jsou asi vtipné, ale stres jsme si teda užili.

V neděli dopoledne mám s holkama odlétat do Bruselu, odkud v úterý ráno odjíždíme (a letíme) na dovolenou do Řecka. V sobotu večer balím a nemůžu najít Violky pas, mám špatnou předtuchu, volám manželovi. Ano, skutečně ho odvezl a dal doma v Bruselu bezpečně do sejfu. Super, takže máme míň než za 12 hodin letět a malá nemá žádný doklad. DHL a jiní kurýři by potřebovali alespoň 24 hodin…

Promýšlíme situaci horem dolem. Není zbytí, aby se stihla dovolená, sedá manžel do 30 minut do auta jede nás vyzvednout do Prahy. Dá si krátkou pauzu a frčíme autem všichni do Bruselu, letenky necháme propadnout. Žasnu nad naší oboustranou konstruktivitou. Tak jo, krizivé situace zvládáme.

To by pro jedno léto stačilo nebo ne? A ono ne! Jedeme si ono úterý vesele na letiště, dorazíme se skvělou rezervou.  Má to jednu chybu, na tabuli s lety není ten náš. Kontrolujeme datum a čas (já jsem trochu mimoň, co když jsem koupila letenky na září nebo jiný rok! ty nervy). Vše sedí. Paní u přepážky nám s úsměvem sdělí, že jsme na špatném letišti. Dusseldorf má dvě a to naše je 80 km od toho, kde jsme teď.

Takovou rychlostí jsem se už dlouho nepohnula. Skáčeme do auta a modlíme se, aby nebyla zácpa a i za nějakou časovou smyčku, aby se to stihlo. Plánujeme, že nás manžel vyhodí před vchodem a pak teprv bude parkovat. My mezitím odbavíme kufry a kdyby to nestihl, odletím s dětmi sama a on doletí potom.

Vesmír byl milosrdný a toto bylo nejmenší letiště jaké jsem kdy viděla. Naštěstí, parkovalo se před vchodem a termináleček byl pidi. Letadlo jsme stihli nebo spíš doběhli.

Takže už není žádná věda, že jsme si v Řecku zamkli klíč v domě. Muž měl příležitost si zahrát na Tarzana, vlézt oknem v patře a zachránit nás. Hračka!

Tu dovolenou jsme si nakonec moc užili.

Podzim

Vypadalo to, že by mohl nastat klid. Byl to ale klid před bouří. Na podzim přišel závažný útok zvenčí na člena naší rodiny. V rámci zachování soukromí to nechám u této věty.Ve mně toto otevřelo intenzitou nepoznané psychické stavy, strach, beznaděj, ohrožení, boj a smutek.

Potřebovala jsem se dát dohromady pro sebe i pro podporu druhých. Chaos a vypjaté emoci mi neumožnily, abych se situací nějak dobře vypořádala sama a tak jsem si našla emoční koučku, jak jinak EFT.

Vánoce

Vánoce přišly jako požehnání pro duši a nikdy jsem si klidu a míru nevážila více.

Podpora

V tomto roce jsem se znovu přesvědčila o tom, jak důležité je mít podporu a záchytný bod, když přijde vichřice. Zažila jsem spoustu krásných momentů se svojí rodinou i s přáteli, spíš přítelkyněmi. Všem, které mě podpořily a sdílely se mnou nelehké období moc děkuju.

Jsem každopádně připravena obrátit list a jestli i vy pojďte se mnou …