Dva odlišné životy

Před mnoha lety

Každý kdo má dítě ví, jaké je to krásné, když děťátko přijde na svět. U mé první dcery mohu bez okolků říct, že v tom bodě života byla mojí jedinou radostí. Vše ostatní v mém životě vypadalo špatně. Byla jsem nešťastná v manželství a měla obrovské finanční stresy. Celkově mi přišlo, že jsem jeden velký stres.

Necítila jsem se podporována okolím, protože jsem okolí ani nechtěla říct, jak strašně mi je. Měla jsem pocit, že bych tím zrazovala bývalého manžela, neboť by to byla z mojí strany jedna obrovská stížnost na něj. Rozhodla jsem se být statečná a doufat, že vše nakonec dobře dopadne. (Dopadlo, ale jinak dobře než jsem tenkrát chtěla.) Svěřila jsem se pouze jediné kamarádce, a té pravidelně plakala na ramínku. Ještě více jsem plakávala sama.

Byla jsem ráda, že jsem měla alespoň malý příjem od státu. Tzv. rodičovským příspěvkem jsem pokrývala nejzákladnější potřeby. Velké štěstí bylo, že jsme tenkrát bydleli v bytě „na dekret“ s regulovaným nájmem. Ovšem náš dům, který jsme chtěli pro rodinu opravit, chátral.

Na mateřské jsem nezahálela, již od těhotenství jsem pomáhala co se dalo bývalému muži v obchodě. Jelikož byl silně prodělečný, snažila jsem se od cca jednoho roku dcery přivydělávat i jinde. Peníze nešly na radovánky, které život nabízí a věci příjemné, ale na věci nutné tam, kde to zrovna hořelo.

Na počátku jsem měla dobrý pocit, že zmírním zadlužení rodiny a nějak přispěju k lepšímu životu. Časem se z toho vyklubal pocit, že i kdybych vše vydělané hodila do kanálu, bude to stejné. Mým „kanálem“ byl ten obchod, k němuž jsme časem nemohla pozitivní naladění ani předstírat. Umíte si představit, jak to stupňovalo napětí doma…

Dnes už dávno neexistuje ten obchod ani ani mé první manželství. Jsem však velmi vděčná, že z něj mám krásnou pubertální holku! :)

O deset let později

Druhý pokus o deset let později vypadal jinak. Dítě jsem očekávala v situaci materiálního zabezpečení a jistoty.

Doufám, že tato část příběhu nebude nudná. Prostě jsem byla normálně na „mateřské“. S temperamentem mé druhé dcery se toho ani vedle moc dělat nedalo.

Tak tak jsem dokončila sebevzdělávací programy z doby těhotenství. Naštěstí přivýdělku nebylo třeba.

V jejích dvou letech už jsem cítila hodně silnou potřebu dělat i něco jiného. Přihlásila jsem se do kurzu  Podnikání z pláže a začala psát e-booky a tento blog. Když jsem potřebovala pracovat, brala si dcerku hodná paní na hlídání např. na dvě hodinky na procházku.  Naštěstí jsem si tuto placenou službu mohla dovolit.

Tak jsem začala podnikat v oboru, který mě fascinuje a baví.

Co mi pomohlo se přepnout do úplně jiné reality?

Hlavně práce na sobě, na svých přesvědčeních, nastaveních, na míře sebelásky a sebehodnoty. A taky víra, že to lze.  Sama jsem vyzkoušela různé přístupy a všechno mě někam posunulo. Určitě jsou metody, které mi jsou bližší, ale když jde člověk upřímně do sebe, najde vždycky impulz a inspiraci k posunu vpřed.

Vypozorovala jsem také, že blokády které máme k bohatství, obvykle máme i jinde. Je to stejné jako s tělem. Máme jen jedno. Tak i náš život je jeden. Dělíme si ho na oblasti jen „pracovně“. Abychom se v tom vyznali.

Vím, že když se lidé třeba zbaví  například konceptu „nedovolení si“ ve finanční oblasti, dovolí si více i jinde. A tak je to se vším.

Zkrátka bych Tě ráda povzbudila vydat se na cestu. Ne, není to přes noc. A jednou se ohlédneš zpět a uvidíš dva totálně odlišné životy.

S láskou

Linda