SVATÁ TROJICE OSOBNÍHO ROZVOJE

Snažíte se, ale pořád to není ono? Pracujete na sobě už dlouho, ale výsledky buď prakticky žádné, nebo zdaleka ne takové, jaké byste si představovali?

A nechybí vám náhodou něco?

Pokud chceme změnu, je dobré podívat se na 3 pilíře, které hrají roli a které jsou důležité pro dosažení toho, co chceme:

1. Mentální práce

Sem patří to, co zvládáme vědomým úsilím. Psychoterapie, koučink, zvědomování neprospěšných vzorců a jejich vědomý přepis… Podstatou je naše uvědomění a snaha. To samotné je mnohdy málo – na druhou stranu se ale může stát, že přehnaným úsilím celý proces spíš zbrzdíme (více o této možnosti dále v článku).

Například vizualizace, pomocí nichž si chceme do života něco přitáhnout, jsou někde na hranici mezi mentální prací a prací s tělem – naprosto nezbytné jsou u nich pocity, které prožíváme v těle, jinak můžeme vizualizovat jako diví a efekt to mít nebude.

2. Práce s tělem

Tady najdeme metody, které můžou jít hluboko do paměti našeho těla, našich buněk. Stává se totiž, že vědomá práce často nestačí, protože naše zážitky jsou zapsané a mnohdy „zamrzlé“ v našem tělesném systému. Aby se mohly dít žádoucí změny, musíme bloky nejdřív rozpustit… a pak propustit.

Mezi metody, které pracují tímto způsobem, můžeme počítat třeba Somatic Experiencing, EFT, kraniosakrální terapii, PSYCH-K a mnohé další.

Náš tělesný a nervový systém má určitou kapacitu – a ta je daná kromě jiného i tím, co je v něm uloženo. Zjednodušeně řečeno, jsou 3 zóny:

Práce s tělem respektuje individuální nastavení těchto zón, protože náš tělesný systém nedovolí překročení kapacity – to znamená vstup do poslední zóny. Zkušený terapeut to ví a dělá jen takovou práci, kterou mu systém klienta dovolí, nesnaží se jít přes.

Proč je to tak důležité?

Jak všichni víme, výstup z komfortní zóny je přínosný. Vede k postupnému jemnému (ne, nepociťujeme to vždy úplně jemně, i tady můžou být změny náročné) rozšiřování kapacity. Na druhou stranu ale překročení hranice mezi druhou a třetí zónou je kontraproduktivní – může způsobit ještě větší zamrznutí a v realitě spíš rezignaci a nečinnost.

Takže práce s tělem jde jednak hlouběji, na druhé straně je velmi ohleduplná k našemu systému. Což se někdy nedá říct o vědomé práci, kde mnozí mají sklon se „přetáhnout“.

3. Akce

Třetí a podstatná část rozvoje jsou akce. Pokud na sobě pracujeme v mentální rovině a podpoříme se i terapiemi na hlubší úrovni, ale nebudeme v životě dělat žádné akční kroky, nedojde k žádoucímu posunu. Proto je nezbytné, opět s respektem k našemu nastavení a momentálním možnostem, jít a konat. 😊

Tak co, máte všechny 3 složky v rovnováze? 😉

Pokud ano, gratuluju! Pokud ne, nevadí – vždycky je prostor začít dělat věci jinak. A možná teď už víte, na jakou oblast se víc zaměřit.

A na závěr si neodpustím ještě jedno „zastřešeníׅ“.

Přestože máme všechny tři složky vyrovnané, můžeme mít zkušenost, že i tak se pořád jakoby vracíme zpět. Ano, stává se to. Je to normální. Naše téma na nás může vylézat znovu a znovu pod různými úhly. Pod propuštěnou vrstvou se objeví jiná. Možná se máme naučit něco dalšího…

Neméně podstatné jako výše zmíněné 3 oblasti jsou: přijetí, láska k sobě a vytrvalost.

Přijměte hluboce sami sebe se všemi svými nedokonalostmi.

Se všemi propady, které se nám všem občas dějí. S tím, že něco pořád nemůžete naplno vyřešit. Přijměte a „nebojujte“. Nevyčítejte si to. Nakonec teprve z přijetí může vzejít opravdová změna.

Buďte k sobě laskaví, netlačte na sebe. Láska je velmi uzdravující. S láskou přijímejte, když se vám někdy nedaří tak, jak byste si přáli, a nevzdávejte se. Přes nedořešená témata jste v pořádku – žijte a
nacházejte radost.

Byla by škoda, kdybychom jen čekali, až všechno vyřešíme a budeme stoprocentně uzdravení, a zapomínali přitom žít a radovat se ze všeho, co se nám daří.

Mně samotné je už dlouho velkou podporou tento výrok od Samuela Becketta:
„Zkusils to. Selhals. To není důležité. Zkus to znovu. Selži znovu. Selži lépe.“

Ať se vám daří! ❤️